Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí! Věříte v Boha, věřte i ve mě. (J 14,1)

Tohle je švestka, ta větev. Toť dnešní fešácký kousek až z dalekého Slezska.

Dneska jsem zaspala. Naštěstí když člověk nesnídá, jsou i jisté šance ten autobus doběhnout, po zdárném a rekordně rychlém sbalení věcí na pět dní. Snídat se totiž dá i na brněnském vlakovém nádraží, i když to asi nebylo mým snem. I lístek se podařilo sehnat. Vše nasvědčuje zdárnému průběhu.

Ovšem, kdo by to čekal, že cestou k severovýchodní části naší drahé republiky nabere ten rychlík takové zpoždění. Ten co navazoval snad pojede další. No stress. Jak milé je zjistit, že přátelé vás dělají šťastnějšími, zvlášť pokud jste neměli to štěstí je potkat půl roku.

Jenom lovit koťata jsem se ještě nenaučila. Není to vůbec lehké tvářit se nějak nenápadně. Zvířátka jsou moc mazané, takže je to celkem bez šance. Zachránilo to naštěstí pole s kukuřicí vedle okouzlující aleje topolů při západu slunce...

Zdrcující je ale zjištění kolik dnů prázdnin ještě zbývá. No nic moc, co si budem povídat. A školní rok mě celkem děsí. Zvláště jedno slovo - maturita. Ale člověk nemá mít takové ponuré myšlenky, hlavně takhle večer. To není bezpečné.

Takže by to chtělo nějakou duchaplnou myšlenku závěrem.. Možná stojí zmínit, jak skvělá slavnost na dnešek připadá. Bohužel mši jsem nestihla. Ale Mariina přímluva, v tom je křesťanova velká síla, věřme tomu.