Jsi teď sama? 

Jo, teď jo, konečně chvilka klidu. Proč.. Aha, to jsi ty. Jejda, ty jsi tu byl pořád? 

Ano. 

Promiň, já jsem měla nějak moc práce... Vážně. Víš, maturita a přijímačky na vysokou, je toho fakt hodně. Mám hrozně starostí, pořád někdo něco potřebuje, sháněla jsem dárky, všechny ty koncerty a chtěla jsem se potkat s hodně lidma, no a měla bych se fakt hodně učit.. Víš, musím přemýšlet dopředu, odevzdat nějaké práce na talentovky a taky zkusit si óespéčka, a rozhodnout se o vysoké.. Ještě nevím. No vlastně to moc nestíhám, ale budu se muset ještě hodně učit. Musím napsat nějaké práce a tak. Spíš mě teď trápí různí lidi, některé prostě budu muset odmítnout.. no nevím moc, co mám dělat. Všechno je jednou poprvé. Vlastně ještě moc nevím, co chci. Z hodně věcí jsem fakt hrozně nešťastná a nevím se s tím rady, však to vidíš. S těmi nejbližšími si často vůbec nerozumím. Asi to už bude jenom horší. Nemám moc odhodlání. Nevím co mám dělat, s kterými lidmi vlastně chci být, a ti, které mám ráda, jsou často tak vzdálení..  

A víš že jsou teď Vánoce.

No jo, hrozně moc jídla, příbuzných a trochu volna. Taky jsme se všichni těšili. Já vím, že sis to asi představoval trochu jinak, že do toho dáme všechno. Promiň, já jsem se fakt snažila, nějak ten advent zvládnout.. Ale moc se mi to zase nepovedlo. Tak se teď aspoň snažím napsat článek na signály, to se mi nepovedlo už od září. Teda myslela jsem, že se to nepovede už nikdy, ale nějak to přišlo. Původně to mělo být o tom, že les, stany a dlouhé večery nejen u ohně s těma nej lidičkama mi fakt moc chybí. No ale pak sem si říkala, že když jsou ty Vánoce.. Navíc za pár dní bude další rok, těžko se tomu věří. Promiň, ale já se fakt snažila udělat všechno pro to, aby ty Vánoce hezky vyšly. Nevím no, jestli se to povedlo.

Ale vždyť mně nezáleží na tom, co všechno jsi udělala.

Vážně? Takže tohle všechno, všechno je úplně ..zbytečné, úplně bezcenné? Já mám někdy strašně starostí! Všichni mají spoustu svých starostí. I když jsou Vánoce. Já se tak snažím lidem pomoct, udělat všechno co je potřeba, zařídit to, aby to fungovalo, dělat druhým radost mě hrozně baví. Někdy je toho potřeba hodně, a ne vždycky to všechno zvládnu. Někdy mi přijde, že to, co dělám, stejně nemá vůbec žádný smysl.

Můžeš rozdávat to, co jsem ti dal. To nestačí?

Já..já asi nejsem ten správný člověk, víš.. Občas mi chybí sebevědomí, jindy zase trochu uzemnění, často se nemůžu rozhodnout, abych někomu neublížila. Mám i lepší stránky povahy, ale neumím s nima zas tak dobře, většinu času. Já, vím že mi hodně věříš a dal jsi mi toho hodně k dispozici, ale asi uplně nezvládnu s tím zacházet, bojím se, že něco pokazím nebo někoho urazím. Nechci nikomu ublížit.

Tak proč se mě nezeptáš, kam máš jít?

..měla jsem strach. Odpusť. Poslouchám.