Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. (1 Jan 3, 1-2) 

 

Někdo mi občas krade foťák na kytičky, i na čmeláky...

Třinec. První co můžeme spatřit po východu z železniční stanice jsou ony slavné železárny. Vskutku nepřehlédnutelné. Také určitě všichni zaznamenali zprávy o požáru kostela v Gutech, což je také část Třince. Ale jinak o tomto druhém nejvýchodnějším městě republiky možná svět mnoho netuší. Avšak dneškem se to změní.

Kdo nezná pořekadlo o tom, když se někomu zapalují lýtka, znamená to něco jako házet po někom oči, atd. Ale s následujícími žvásty to moc nesouvisí...

Byl krásný letní den. Tak jsme se vydali krásnou cestičkou do kostela na pátou hodinu odpolední, a těšili se na mši. Ve všední dny tam prý většinou varhaník nebývá. Říká brácha. Je to smutné. Tak můžu hrát klidně já, říkám. Možná někteří znáte ten nepříjemný pocit, když zdejší umělec nedorazí, mše je tichá a ponurá, a vy jen nervózně sedíte v lavici, protože jste se předtím nezeptali, jestli můžete hrát na varhany. Ale těžko říct jestli pouští hrát cizí lidi, říká místní slečna. Tak uvidíme.

 

Ilustrační dokumentace části železáren. Opravdu nejdou přehlédnout.  

Ten kostel byl vážně překrásný. Obrovský, klenutý, dechberoucí. Získal si mě na první pohled. Ovšem jak si získáme povětšinou polsky mluvícího starostlivého kostelníka, těžko říct. Povídá, že neví, jestli varhaník přijde. Malý ministrant nato, že v sobotu tu nikdy varhaník není. Když to řekl asi potřetí, kostelník zase, že by to teda šlo a bylo by to fajn, ale neví kde jsou klíče na kůr a jak co zapnout... Ministrant samozřejmě o klíčích věděl a zařídil to. Takže už zbývalo jen se zeptat otce, jestli by to nevadilo. 

Jak to tak bývá, všechno nakonec dobře dopadlo. Nevím jak se to stalo, ale profesní deformace vám zajistí abnormální rychlost při hledání všech možných čudlíků na zapnutí, ovládání číselníku, vybrání vhodné písně a nalezení správného žalmu i v krátkém čase před začátkem mše.

Vše vypadalo slibně. Jenom hrát poprvé na cizí varhany, bez bot.. no neznělo to perfektně, jak by si to člověk představoval. Od země bylo čím dál větší horko, člověk si řekne, špatně izolovaný ventilátor, nebo nějaká závada, ale tak vypnout varhany teď nemůžu, nějak to přežiju, stejně nemám moc času nad tím přemýšlet, přeli jsme se s bráchou kdo bude zpívat žalm, protože jsme chtěli oba.

Postupem mše v tom velkém krásném chrámě mi bylo na lýtka už fakt hrozně vedro. Od varhan zespoda sálalo teplo kdoví proč, a bylo to už těžko k vydržení, ještě že člověk na té lavici nemusí nutně sedět a hrát celou dobu. Ale vážně jsem měla pocit že se mi zapalují lýtka a přišlo mi to k smíchu, u nás se tohle úsloví hojně užívá.

No kdybych měla přede mší na kůru více času, podívala bych se pořádně a to topení nezapínala...i když ta zásuvka vypadala fakt důležitě a nějaké kabely vedly i do varhan, to se přece spustit musí, ne? Prý že v zimě tu bývá hrozná kosa a topení je praktické, jistěže. Ležely tam i palčáky.

Avšak služba pro Pána naplňuje člověka velkou radostí, za kterou patří velké díky nahoru. Každý den se stává překvapivým, když Ho znáte. Stačí jen využít příležitost. A trochu se probít. Tak prý mám zase brzo přijet hrát. 

Co z toho dále vyplývá...hledejte správné zásuvky. A taky obdivuju ministranty, kteří ví o všem všechno ve velkém kostele, kde se střídá asi pět kostelníků, kteří tudíž nemůžou mít aktuálně o všem přehled. Byl tam jeden. Jediný ministrantík, který mě neznal a nemusel se starat. Ale zařídil.

Kruháč, v pozadí železárny, v popředí se po chvíli objevily dvě kozy, kvůli kterým se zastavila doprava, než to přijeli vyřešit měšťáci. Minule tu prý zase přecházel houf káčátek. Tak kdo by neměl rád zvířátka, že..

Ten citát nahoře jsem četla poprvé včera...pokud vám nestačí tento lehce ironicky znějící úryvek, možná vytržený z kontextu, doporučuji přečíst celou kapitolu, nebo celý Janův list, či celý Nový zákon. Pro zájemce je i možnost přečíst celou Bibli :)