Co je člověk, že na něho pomatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jenom trochu jsi ho ponížil pod anděly, slávou a ctí jsi ho korunoval, všechno jsi mu podřídil pod nohy. (Žid 2, 6-8)
(Když jedem někam na prázdniny se spolčem, vždycky jsou z toho fajné fotky..)
Fakt dlouho jsem přemýšlela, jestli mám na to psát tady pod vlastním jménem něco jako "blog"...spíš výlevku, soupis výkřiků do tmy, seznam toho, co by se mohlo udělat, ale vlastně se o tom furt jenom mluví.
Jak to říct, jsem taková...lehce ztracená osoba, která se snaží pevně držet Boží dlaně a kráčet tímhle spletitým světem. Nevím, jestli tu někdy bude k přečtení něco smysluplného. Ale neumím ze sebe dělat něco, co nejsem. Tak to aspoň budou upřímné žvásty.
Někdy mě prostě něco praští a říkám si, tohle do 24 hodin prostě zapomenu, to musím napsat. O některých Božích nápadech se prostě nedá mlčet.
Hlavně tu prosím neberte nic doslově, ani výslovně, prostě vůbec nijak. Nic není holt dokonalé. Nemůžu za to ručit.
Ale kdyby snad přece jen občas nějaká myšlenka snad byla konstruktivní, věřte že moje práce to fakt není. To jde jedině shora. Možná tu někde bude kus z některé mé oblíbené knížky, básně nebo písničky. Možná tu bude hodně západů slunce, protože na ty se prostě dá koukat pořád. U mě vždycky boduje nebe a mráčky..
(Z téže nedávné akce . . . poblíž rakouských hranic)
Možná tu někdo snad objeví něco, co se snažil najít. Upřímně sama nerozumím tolika věcem. Ale údělem člověka není chápat, vysvětlovat, konkretizovat... spíš žít a něco skvělého z toho života vyžít, vyšťavit co nejvíc. Ostatní tě potřebují!
Odložte tedy všechno, co je špatné. Vždyť jste okusili, jak dobrý je Pán! (1Petr 2)
Jeden kněz nedávno v kázání (na jedné velkolepé akci mimochodem) vyslovil nesmrtelnou myšlenku - někteří z apoštolů pochybovali, zradili Boha, ztratili víru, neměli dost sil, měli velmi mnoho slabých stránek nám podobných lidských vlastností. Každý si domysli tu svou oblíbenou..
A pak nám onen pastýř povídá hřímajícím hlasem: Přesto, nebo právě proto? Máš právě tuhle slabost. On si tě vybrat, stvořil, zamiloval. Pochop to! PRÁVĚ PROTO že zrovna tohle neumíš, nezvládáš... proto si tě vybral! Ne pro tvoje přednosti, pro tvé dobré rysy, kterými se můžeš chlubit. Ano, jsou skvělé a je fajn, že tohle všechno ovládáš. Ale pro tohle ne.
Protože jsi tak křehký a slabý. Proto si tě zamiloval.
Komentáře
"PRÁVĚ PROTO že zrovna tohle neumíš, nezvládáš... proto si tě vybral! Ne pro tvoje přednosti, pro tvé dobré rysy, kterými se můžeš chlubit. Ano, jsou skvělé a je fajn, že tohle všechno ovládáš. Ale pro tohle ne.
Protože jsi tak křehký a slabý. Proto si tě zamiloval."
A to je pravda?
Nebo je to jen názor toho pastýře?
Má to z Písma? Z katechismu? Ze soukromého zjevení?
Já osobně se domnívám, že je to blbost. Je to můj názor podepřený tím, že to není ani v Písmu, ani v katechismu (učení církve).
Já se domnívám, že si nás Bůh zamiloval přesto. A ve své lásce si přeje a nám k tomu pomáhá, abychom svou slabost překonávali. Abychom v jeho přízni a milosti sílili. Protože i když ví, že jsme nedokonalí, máme být dokonalí. Sám nám to výslovně řekl.
Přijímá nás takové, jací jsme, ale ne proto, že se mu to takhle líbí. Ale proto, aby nás učinil, aby nám všemožně pomohl k tomu, abychom se učinili takovými, jakými ještě nejsme.
Přijetí Boha, křesťanství JE nízkoprahová záležitost.
Ale za tím nízkým prahem začíná strmé schodiště vzhůru.
A každý, kdo by to chtěl popírat, anathema sit.
https://www.signaly.cz/pokus-4/prispevek/748215
Mám vskutku kostrbaté vyjadřování, ale nemělo to být bráno tak doslovně, i když to tak nechtíc mohlo vyznít, ve smyslu, že se máme vyžívat v našich neřestech, protože Bohu to nevadí a nechce abychom se zdokonalovali a rostli.
Formulace, kterou jsem si dovolila použít, není nějak základní nebo hlavní myšlenka, od které se má všechno odvíjet, takto brána být neměla.
Jen se mi líbil nápad poukázat na to, že ačkoli s našimi slabými stránkami často marně zápasíme, stydíme se za ně, chceme se Bohu a světu ukázat lepší, než jsme, protože možná nejsme zrovna schopní přijmout slabiny a nedokonalosti.
Právě do těchto míst vstupuje Kristus, je nám v nich nejblíže, a z plochy, na které jsme si nebyli jistí sami sebou, se může stát odrazový můstek pro růst a stoupání po strmém schodišti, jak píšete.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.